DSC_6904

Autor

Vladimír Tesař

1. Abakus – Mathematicus – Abaku

1979 – 1981 Základní koncept
2000 – 2003 Vývoj pravidel a herní desky
2003 – 2005 Prototyp krabicové verze
2005 První krabicová verze hry pod názvem Mathematicus
2008 První online verze hry pod názvem Abaku (Seznam / Geewa)
2012 Krabicová verze hry pod názvem Abaku (Efko)
2013 Online celostátní školní liga pro Střední školy (Seznam, Mensa ČR, PedF UK Praha)
2013/14 I. online celostátní školní liga pro ZŠ a SŠ (Seznam, Mensa ČR, PedF UK Praha, JČMF
Praha,)
2014/15 II. online celostátní školní liga pro ZŠ a SŠ (Mensa ČR, PedF UK Praha, Mathrix 42,)
2015/16 III. online celostátní školní liga pro ZŠ a SŠ (Mensa ČR, PedF UK Praha, AL.21,)
2016/17 IV. online celostátní školní liga pro ZŠ a SŠ (Mensa ČR, PedF UK Praha, AL.21)
2017/18 V. online celostátní školní liga pro ZŠ a SŠ (Mensa ČR, PedF UK Praha, AL.21)
2015 Vývoj první metodiky a didaktiky aritmetiky Abaku
2015 – 2017 Vývoj elektronická výuková aplikace Abaku App 1
2017 Výroba výukových pomůcek Abaku kostky a Abaku karty.
2018 Vývoj elektronické výukové aplikace Abaku App 2

2. Historie Abaku

Abakus

Nuže, coby malí, desetiletí školáci, jsme s kamarádem v době zimních smogů byli rodiči odesíláni k jedné staré tetě – bezdětné kamarádce babičky na Šumavu (někam k Lenoře), abychom se takzvaně „ozdravili“. To se ví, nebyly to prázdniny a každý den jsme nastupovali na malém nádraží do motoráčku směr malotřídka ve střediskové obci. A začal padat sníh a padal sedm dní a bylo z toho nadělení a kalamita a vlak přestal
jezdit. Zůstali jsme tedy uzavřeni u tety v chaloupce dohromady asi na deset dní a hned první den jsme začali tak zlobit, že teta řekla dost a že nám udělá školu, jakou jsme ještě neviděli.

A diktáty, že nám obstará sama, ale na počty je krátká a že se hned vrátí a odešla do vsi. Vrátila se sama mlčky. A s ní přišel hrozně starý pán, kterého oslovovala „Jaroušku“ a o němž jsme se pak doslechli, že se mu po vsi říká „Svatej pokojskej“ a to prý proto, že byl „dědek“ všude dvakrát a všechno viděl a zná a umí, ale když po něm nakrásně teďkonc na starý kolena někdo něco chce, tak prej vždycky jen mávne rukou a řekne
akorát: „Dejte mi s tim už svatej pokoj!“…Tak proto Pokojskej, ale jak se jmenoval opravdu nikdo nevěděl.

Starej Pokojskej bydlel sám na konci vesnice a mezi lidi už moc nechodil – no a právě s ním se teta vrátila a prý: „Naučí vás počítat,“ a on se na nás rejpavě kouknul a zahuhňal, něco že kolik že je jeden a jedna a díval se při tom po tetě. Oba jsme vyhoukli, že přece dvě a on se ušklíbl, zadrmolil něco o nakřáplých vejcích, koukl znova na uculenou tetu, otočil se k odchodu a ve dveřích přes rameno prohodil, teď běžte spát
a neradujte se, pač zítra si na vás přinesu Abakus… to budete koukat …holomci. Abakus? Moc jsme se do rána nevyspali, ráno koukáme do hrnku na odraz stropu kuchyně – ani teta neví, co to ten abakus je a my si v duchu říkáme, že to asi bude obrovský bič.

A byl!

Dveře se otevřely bez zaťukání, on stál ve dveřích a chvilku si nás z pod obočí měřil, pak přihlomozil ke stolu, zašátral v kapse starýho saka a nadvakrát vysypal na stůl hromadu dřevěných kostiček s nakreslenými čísly. „Abakus“ oznámil rázně a odšoup židli a přisedl si k nám. Teta se otočila od dřezu, houkla – Kafe Jaroušku, položila jí na stůl a nechala nás se starým Pokojským a Abakusem o samotě. A tak to začalo. A jak to skončilo? No – když jsme se po té kalamitě konečně dohrabali do třídy, uměli jsme počítat, jak když bičem mrská a už nám to zůstalo.

Stačilo osm dní tréninku se starým Pokojským a jeho kostičkami. Co nás naučil? Naučil nás sledovat jen čísla a početní znaménka si jen představovat. A pak nám prozradil pár legračních fíglů, který prý nemáme nikdy ve škole nikomu vykládat (například třeba že nula může násobit výsledek dvakrát nebo že všechny číslice mají svoje skřítky: 9 -Devíťuka, 8 – Osmíčka, 7 – Sedmulu, 6 – Šouru, 5 – Pulce, 4 – Čiříka, 3 – Trťku, 2 – Zajdu, 1 – Čudlu a 0 – Bublinu).

Od té zimy s kalamitou jsme ke staré tetě už nikdy nejeli. Škoda. Kdoví, co by nám starej Pokojskej ještě prozradil.*

Po letech, v dospělém věku, jsme na Pokojskýho u posezení s kamarádem vzpomínali tak dlouho, až jsme se rozhodli, že tam po letech zajedeme. Vycházeli jsme z toho, že dítěti každý jen trochu dospělý člověk přijde starý jak čert, ale že to ve skutečnosti může být třeba jen zarostlý třicátník. Nenašli jsme nikoho, jen dceru sousedky staré tety, která si tetu pamatovala a o starém Pokojském měla jakési povědomí, ale jinak nevěděla nic a nikdo jiný prý také ne.

A tak jsme se s tím kamarádem alespoň rozhodli, že hru starého „Jarouška“ Pokojského vyrobíme i pro ostatní děti i dospělé.

A opravdu jsme to udělali. Pravidla jsme jen malinko pozměnili a hru jsme nazvali zkráceně Abaku, aby to eS na konci tak nesyčelo.
A co se stalo? Lidi jí hrají a je radost vidět, že to funguje na všechny, kdo se ke hře posadí.

I proto se nám podařilo najít pár dalších kamarádů, bez kterých bychom tuto hru nemohli ukázat i vám. Tak vám všichni společně přejeme, ať vám to počítá, jako když bičem mrská.*


*(Samozřejmě jsem si v dospělém věku uvědomili, že tu je podobnost se jménem Járy da Cimrmana, ale toho našeho jsme zažili a i kdyby čirou náhodou šlo o toho samého chlapíka, tak je ta hra možná jediným hmatatelným odkazem jeho života a díla, protože pár těch starých kostiček nám ještě zbylo.)