jaroslava-bizova

Autorka

Jára Bížová

Jak motivovat žáky k hraní Abaku? Mohu vám popsat, jakým způsobem jsem to dělala já. Na začátku především intuitivně. A musím říct, že s poměrně velkým úspěchem. Na každé dítě však platí něco jiného, každý třídní kolektiv je jiný a potom je také jiný každý z nás pedagogů či rodičů.

Na začátku je dobré seznamovat žáky s prvky Abaku v rámci pětiminutových rozcviček na začátku hodin (nebo pokud zbyde čas na konci hodiny). Děti ještě ani nemusí vědět, že se jedná o hru Abaku.

  • Pomalu si zvykají skládat příklady bez znamének z nabídnutých čísel (napsaných na tabuli, kartičky, kostky);
  • pokud už skládání příkladů mají zažité, je vhodné nabídnout novou aktivitu – hledání příkladů (Abaku řady, datum narození, poznávací značky na autech apod..);
  • rychlejším nebo nadanějším dětem je vhodné nabídnout složitější variantu nebo případně mohou vymýšlet zadání pro své spolužáky;
  • podle věku a úrovně žáků vybíráme nejprve příklady pouze na sčítání a odčítání později i násobilku, případně druhou a třetí  mocninu/odmocninu;
  • to samé platí o práci s jednocifernými, dvojcifernými či trojcifernými čísly;
  • poměrně dlouho trvá, než děti umí správně používat nulu, zde je potřeba mít velkou trpělivost a hodně s vytvářením příkladů pomáhat.

Děti bývají při těchto aktivitách hodně aktivní a mají velkou radost, když příklad najdou. Radujte se s nimi! Je vhodné umožnit jim také nalezený příklad jít zapsat na tabuli a hodně je chválit. Výhodou těchto aktivit je možnost úspěchu při nalezení příkladu pro slabší i nadané žáky (je potřeba na to myslet při vymýšlení Abaku řad).

Po nějakém čase je možné na konci aktivity ještě hledat příklady za co nejvíce bodů, čímž se žáci naučí body počítat a zároveň si začnou uvědomovat, že existují příklady méně a více výhodné z hlediska bodového zisku. Co je opět pro děti dobré, je práce ve dvojicích nebo ve skupinkách. Obzvláště na začátku to dobře pomůže odstranit nejistotu a neúspěch a rozvíjí tolik potřebnou spolupráci.

Nyní je dobré o Abaku začít trochu více mluvit. Mně se moc líbil příběh o vzniku Abaku a protože děti příběhy milují, převyprávěla jsem jim ho.

A nastal čas ukázat jim deskovou hru. Ze začátku hráli jednu deskovou hru čtyři dvojice proti sobě. Hráli bez počítání výsledku, jen tak pro radost. Ne všechny děti ale desková hra dlouho baví, někteří potřebují „více akce“. Na to je potřeba reagovat a v pravý čas změnit aktivitu.

Variantou může být tzv. rozehraná partie vytisknutá na papíře včetně vylosovaných kamenů a žáci hledají, kam by mohli kameny (čísla) přiložit – různé varianty. Nebo je možné naopak vyhledávat odehrané příklady.

Nejoblíbenější a nejlákavější varianta ale byla a je u mých žáků vždy online hra (případně aplikace), kde si mohou zahrát přímo proti svým kamarádům a kde jim body počítá automat. Zde je potřeba si pohlídat, aby proti sobě hráli přibližně stejně silní hráči, jinak budou oba silně demotivovaní a nebudou se rozvíjet. Ze začátku jsem také pravidelně obcházela třídu a každému poradila příklad, pokud si nevěděli rady.

Postupně už měli problém hlavně s „odstraněním“ nul. Pokud se našel někdo hodně zdatný, mohl třídu obcházet se mnou, pokud o to stál. Nebo se mohl porovnat s robotem 1, 2, 3 (vzrůstající obtížnost) a tím si ověřit své zlepšování.

Hra proti robotům ale moc žáky nebaví. Ze začátku nejsou schopní porazit ani robota 1 a tak se cítí frustrovaní. A to není dobré. Proto s hrou proti robotům nespěchejte a nebo při prvních hrách proti robotům dětem buďte nápomocní při hledání příkladů a herní taktiky (obsazování dvojiček, trojiček, používání výhodnějších příkladů).

Když už ale Abaku žáci nějaký čas hrají (a záleží také na věku) a jsou si jistější, může být výhra nad robotem naopak silně motivační prvek. A co teprve, když začnou hrát Abaku ligu a mohou se poměřovat s žáky z celé republiky. To se potom velmi často ptají kamarádů: „Kolikátej seš?“. Dokonce mě nutili, abych na nástěnce pravidelně aktualizovala vytisknutý seznam Abakářů do 100. místa, kde jsem žáky naší školy podtrhávala, aby se mohli lépe najít a viděli to i jejich spolužáci.

Ze své zkušenosti vím, že se v Abaku zlepšuje úplně každý. Každý sice svým tempem a v rámci svých možností ale opravdu každý. Proto je Abaku výborná aktivita i pro celé školní třídy. Jak se zlepšují početní schopnosti dětí, zlepšují se i jejich školní výsledky a to nejen v matematice!

Další souvislost, kterou jsem vnímala hlavně první dva roky – jak se zlepšuje učitel (vedoucí kroužku, rodič), tak se zlepšují jeho žáci. Zlepšování má ovšem i svůj „limit“. Když už se žáci nemají kam posouvat a jsou opravdu hodně dobří, už je hra moc nebaví a jedinou motivací zůstává porazit na Abaku lize jinou školu a být první :o) A že je celorepublikové finále, kam se dostane pouze 50 nejlepších, silný emotivní zážitek všech zúčastněných, o tom mí žáci něco ví! Pokud jich postoupí více, mají společný zážitek a o to je prožitek silnější.

A nesmím zapomenout na nejdůležitější prvek motivace žáků a to je sám učitel, jeho osobnost, jeho nadšení pro věc a láska k dětem. Kdo hoří, ten zapaluje.